A zase ty brambory
Musíme si říci, co tomu předcházelo a co vše lidé dokázali přežít.
Takový hladomor v letech 1771 až 1772 sprovodil u nás v české
zemi kolem 15 % obyvatel. A to tehdy sčítání lidí bylo na počátku.
Lidé se moc nesčítali. Tyto roky to nebylo díky suchu,
jako je teď u nás, ale naopak díky přemíře srážek.
Velký nadbytek zapříčil ohromný úbytek. Celé toto desetiletí,
bylo příliš vlhké a projevilo se na sklizni obilí a píce podprůměrností.
Tehdy skoro vše shnilo na polích, ač byla mírná zima a
sníh přišel až v březnu.
Povodně vše zničily. Nastal hladomor. Začalo se dovážet z Uher,
ale to stejně nestačilo. Lidé umírali po tisících a hřbitovy nestačily
přijímat mrtvé a tak lidé byli pohřbíváni do masových hrobů.
Lidé se naučili jíst otruby, kořínky, stromovou kůru, žaludy,
jedli kočky a psy, ale také uhynulý dobytek.
Po celé zemi se začali šířit nemoci a
počet obětí byl až 480 tisíc i nás v Čechách a na Moravě.
Tenkrát lidé přišli na to, že je nutné rozšířit brambory.
Došlo k rozšiřování, vysušování rybníku a osévání polí jetelem.
A právě to byly brambory, které pomohly před dalším hladomorem.
Dneska spíše čelíme extrémům, málo srážek, málo vody.
Musíme si však říci, že situace je stejná. Ceny půjdou nahoru.
Čeká nás zakládání remízek, vodních toků a zavlažovacích systémů,
nových rybníku a nádrží. Budeme muset ničit odvodnění,
aspoň dočasně přerušit. Protože voda, musí zůstat tady u nás.
Toto je jen náhled, co se dělo a měl by vám říci, co máte dělat,
proto abyste zůstali ve stabilitě. To, že budeme dovážet, to co nám
chybí je nutné, bylo to zde kdysi a bude. Ale je čas přemýšlet,
co na těch našich polích roste. Jak se k té půdě chováme a
co přijít klidně může. Nezapomínejte, že historie se umí opakovat.
Jsme sice v mnohem lepší pozici, máme technologie, stroje, auta,
ale nezastavíme přírodu a počasí. Konstance změn tu bude pár let a
čekají nás věci, které sami začneme přehodnocovat.
Začněte u sebe u své zahrady, přírody kolem vás a všímejte si,
vždy je co vylepšit.