Citové tělo a jeho léčení

Každá rána se musí otevřít a desinfikovat.

Pokud jde o duši, jednáme stejně.

Otevřeme ránu, necháme ji pláčem či emocemi vyčistit,

ronící slzy vyčistí vše, co tam nemá být.

Uleví se nám, ale je pak důležitá fáze uvědomění, že nejste sami,

máte zde někoho, koho zajímat budete, on na vás čeká,

stejně byl takto infikovaný, otevřenou ránu měl a teď se čistí.

Místo skalpelu použijeme pravdu, žádné předstírání,

ale silnou, tvrdou a holou pravdu.

Protože jen pravda vás vnitřně osvobodí.

Vždy je bolestivé otevírat rány, ať jde o fyzické či duševní,

to si uvědomte, není to nic jednoduchého, ale musí to být.

Důležité je uvědomit si, že většina lží se rozplyne,

jakmile jim přestanete věřit.

Přežije jen to silné, což je pravda a tomu věřte nebo ne.

Nezapomínejte, že až otevřete své rány, najdete tam

jed či něco špatného. Nebojte se toho.

Musíte uvolnit emoce a vše ze sebe dostat,

pak je nutné odpustit a to nejen druhým, ale i sobě.

Zůstane vám jizva, ale tu jizvu pokud toto vše uděláte,

brzo někdo vyhojí. Nebojte se tedy toho.

Na jedno však zapomeňte a tím je pýcha.

Pýcha se ukazuje jako symbol něčeho silného.

Je to emoce, která ničí a to nejenom vás.

Pokud máte pýchu, tak trpíte a to je zlé.

Pýcha musí pryč, pak se začne vaše citové tělo léčit.

Je důležité vědět, že to co vám druzí udělali,

nemělo nic společného s vámi, každý přeci žije ve

svém vlastním snu. A nikdo nedělá nic kvůli vám.

Věřte tomu, že si nezasloužíte potrestání.

Netrestejte se sami, je to jen vaše potrestání, které si sami určíte.

Jiné neexistuje. Začněte tedy žít.

Všichni máme právo milovat, být spokojení a šťastní,

tak už to konečně pochopte.