Láska jako chemická reakce

Pokaždé to začíná stejně.

 

Najednou ji-ho uvidíte, nemůžete na něj přestat myslet,

zaujme vás, rozbuší se vám srdce při každém setkání.

Čekáte, promítáte si myšlenky a vize.

Když ji-ho nevidíte, nemůžete spát,

jíst ani se soustředit.

Jakmile jste s ní-m, všechno se změní.

Najednou se ničeho nebojíte,

starosti hodíte za hlavu, je vám krásně, a

přejete si zastavit čas. To je láska.

Ale i z biologického a chemického hlediska má

láska svou logiku.

Proč celá tisíciletí hledají básníci, pěvci, filozofové a

milenci na tuto otázku odpověď.

Chcete znát pravdu? Je to chcemie!

Ano, když se dva sejdou je to chcemická reakce,

buď si sednou k sobě či ne.

To ne my, ale naše dna, geny a podvědomí,

k sobě hledá toho či tu vyvolenou.

I v posteli vládnou  hormony a chemie.

Hormony a chemie svede dohromady milence,

ale neumí vás udržet pohromadě,

pak přichází na pomoc cit a harmonie.

Při zamilovanosti vzniká chemická látka

phenylethylamin a dopamin.

Jeden dává pocit štěstí, druhý spokojenosti.

Při prvním zamilování, mileneckého vztahu,

je produkce těchto látek velmi velká.

V tuto dobu s díváme jakoby přes růžové brýle.

Jenže když brýle sundáme a

to se stane poklesem těchto látek v těle

zhruba kolem druhého roku vztahu, poznáváme,

že vše může být jinak.

Pak už záleží na harmonii, minulých životech a

jejich vazbách a vašem vědomí, co s láskou uděláte.