Nemoci lásky a předstírání

Předstírání, asi jste o tom nikdy tak nepřemýšleli,

ale je možné, že předstírání vede k nemocem.

Od starověku žijeme v mystice a mytologii,

vezměte si například démony, čerty, andělé,

ale i slavné zločince, vymyšlení apod.,

když si ale vytvoříte svou postavu v lásce a začnete předstírat,

pak ožije to, co nejste vy.

Všichni však máme schopnost tvořit, ta schopnost je tak silná,

že se vám splní vše, čemu věříte. Stáváte se i mistry v odříkání,

především tedy ženy. Je zajímavé, že když se jim nevyplní láska,

kterou chtěly, tak raději volí život v osamocení, je to snad

rozzlobenost na toho muže, že pak již žádný jiný nemá šanci.

Je přeci škoda trestat i sebe a své okolí, protože se z vás stává

pomalu zatuchlá zahořklá ženština.

Když se vám vaše láska nevyplní, staňte se mistry lásky a

naopak protějšku ukažte, jak velkou chybu udělal/la,

že si nevážil/la vaší lásky. Toto je důležité.

Abychom se stali těmi mistry lásky, musíte se naučit milovat.

Zde nejde o teorii,

jde zde o dokonalé ovládnutí vašich emocí a vztahů.

Jde o to, že se máte naučit poznat sami sebe a pak lidi.

Je to pořádný kus práce, ale stojí za to.

Vlastně všichni lidé v této zemi jsou nějak duševně nemocní.

Ani to jinak nemůže být, protože je vidět, že stav společnosti,

a to kam nás vše toto vede, je problém.

Žijeme v blázinci a musíme tedy být trochu blázni.

Abychom chránili své citové rány, vytvořili jsme si systém

něčeho důmyslného - popírání. A to nám jde moc dobře.

Jenže systém popírání je vlastně mlha před očima.

Nevidíme, že lžeme, že chceme být jiní.

Časem z toho vzniká paranoia, schizofrenie, jde vlastně o

zesílení strachu v nás. Ale my jsme přímými účastníky.