Pohádky pro děti mají své důkazy

V lese na východě Irska byly objeveny kostry trpaslíků.

Tito malí lidé měli dle pověstí velké prorocké schopnosti. 

Středověké pohádky o elfech, skřítcích,

se tedy zakládali na pravdě. Deště, které v Irsku přišly,

odhalily, že tamní les vydal své tajemství.

Když malí chlapci našli kostry, mysleli,

že někdo zavraždil malé děti, ale ukázalo se,

že patolog vyvrátil zločin.

Místo je archeologickým nalezištěm.

Údolí řeky Boyne a její les je sám tajemstvím.

Archeologové z Dublinu také potvrdili, že kostry

nejsou dětské, ale jsou to trpasličí lidi.

Jedná se o dvě ženy a jednoho muže.

Výška je kolem 47 až 61 cm a

jedná se o neznámého hominida.

Archeologové mu dali název Homo minusculus,

neboli člověk maličký.

Tyto kostry měly u sebe i archeologické nástroje,

kamenné sekyry, dva nože, hrot kopí a jehly.

Všechny byly miniaturní, aby je tito lidé mohli používat.

Ukazuje to,

že člověk maličký měl znalosti jako pravěký lovec.

Nenašel se kov, keramika, ale to neukazuje na stáří,

mohli zmizet jakkoliv. Tito lidé jedli veverky, ježky,

hlodavce apod., ukazují to kosterní pozůstatky,

lidé si je vařili. Uměli tedy zpracovávat maso a oheň.

Staří koster se odhaduje na 1230 let, to tedy znamená,

že člověk maličký komunikoval s člověkem Homo sapiens.

V té době se oba potkali, proto jsou zanesené v pohádkách

skřítkové, elfové apod., člověk maličký se asi ale

člověka bál a vyhýbal se mu.

Těžko říci, jak došel k vyhubení, ale musíme si uvědomit,

že měli velké predátory, jako jsou lišky, vlci, medvědi.

Pro ně tento člověk maličký byl snadná kořist.

Do jaké míry se o vymření zasloužil člověk moudrý,

to nikdo neví. Otázkou je, zda se vůbec my,

můžeme označovat za člověka moudrého.

Důkazem však je, že po tisíciletí naši planetu s

námi obývali i jiní lidé.