Pověsti naší země - Přízračná Brigita

V Praze je románský kostel sv. Jiří, který byl založený již

před rokem 920.

Dle pověsti se v tomto kostele při modlitbě Kunhuty,

potil krucifix, když její muž, král Přemysl Otakar II,

umíral na Moravském poli.

V kapli sv. Martina je socha ženy,

odedávna ji všichni říkali Brigita neboli Bibi.

Představuje mrtvolu ženy, po které lezou žáby,

hadi i ještěrky. Bibi byla dcerou chudé vdovy,

do níž se zamiloval vlašský kameník,

který pracoval na Hradě.

Po návratu domů si zjišťoval, jak se jeho snoubenka

chovala, ale nebyl spokojený, sousedky jí pomluvily

přesto, že Bibi byla hodná a čestná.

Kameník uvěřil pomluvám, dívku zabil a

tělo odvlekl do křoví,

tam po čase byla zohavená mrtvola nalezena.

Byl odsouzen a než ho popravili, poprosil,

aby mohl vytesat Bibi do kamene. Bylo mu to dovoleno a

Bibi stojí dodnes v šedém koutě krypty.

Velikonoční poklady se otevírají - pověst o jeskyni na

Vyšehradu

Dle dávných spisů a tradic předávaných z pokolení na

pokolení je uvnitř Vyšehradu jeskyně.

V ní je uchován stříbrný kůň, který patřil knížeti

Nezamyslovi, uschovali ho tam horníci z Lipnice.

Jsou zde uloženy i další poklady,

Libuščina zlatá žabka a zlatá kvočna s dvanácti

zlatými vejci.

Poklad v podzemí hlídá bájný český lev s dvanácti lvíčaty.

Čas od času se některé ze lvíčat probere a ptá se.

„Už je čas bratříčkové?“.

Doposud se mu dostává odpověď, ještě ne.

Spí tu i staří bojovníci, kteří čekají, až České zemi

bude nejhůře a přijdou jí na pomoc.

Jednou za sto let odtud vyjíždí o půlnoci

zlatý kočár s knížetem,

podívat se na Pražský Hrad a za hodinu se vrací zpátky.

Možná přišel ten čas bojovníky probudit a

nachystat na obranu země České.